Jak to všechno začalo

Jelikož jsem v té době dělal správu IT ve firmě mého táty tak mě ani ve snu nenapadlo, že bych někdy mohl dělat něco jiného než IT a to co do toho spadá. Mnohokrát jsme se s tátou bavili o nějakém vlastním projektu, že bychom mohli rozjet třeba nějaký e-shop nebo tak něco. Vše, ale bylo stále o IT a technických věcech. Rozhodně se nejednalo o gastronomii . Ale protože má studijní specializace byla Grafické systémy a tvorba webových stránek a to nebyla u táty má hlavní činnost, tak jsem nad možností dál se rozvíjet ve svém oboru, který mne mimojiné docela dost zajímal, začal vážně přemýšlet.

Po nějaké době jsem svou nabídku sdělil tátovi a ten byl nejprve nadšený, že se více osamostatním a zkusím i jinou práci než v rodinné firmě a začli jsme detajlněji probírat vše možné i nemožné spojené s mou "novou prací". Firemní benefity, finanční možnosti, atd atd.

Jak už jsem říkal celé to začalo začátkem jara a co všichni kávový nadšenci mají rádi v tomto období? No ano myslíte nejspíš stejnou věc jako já. Jsou to zahrádky a chození po nejrůznějších podnicích a ani já to neměl a nemám jinak. Tak jsme jednou odpoledne vyrazili do Karlína do všem známé a pro mnoho lidí oblíbené kavárny Můj šálek kávy a tam to celé začalo. Dali jsme si s tátou oba po jednom espressu a něco dobrého na zub a opět jsme se začali bavit o mé pracovní nabídce. Po nějaké době táta řekl: „A opravdu chceš dělat tuhle práci až do konce života? A opravdu chceš sedět celý den s hromadou mnohdy ne moc sociálních chlapů? Ty mi totiž připadá, že nejsi tenhle typ kluka.” a to byl ten impuls ke změně smýšlení o své budoucnosti a otevření se novým věcem i mimo IT. Má odpověď jak už asi všichni čekáte byla NE! „Vlastně asi nechci celý den sedět za počítačem a koukat na hromadu kódu. Chtěl bych si to nechat jako svůj koníček.” V tu ránu táta začal: „No a nechtěl by jsi něco svýho? Třeba něco jako je tohle?” a ukázal do prostoru. Má odpověď zněla „Já na to, ale nemám peníze. Vždyť to neumím, nikdy jsem nic podobného nedělal.” Táta mi na to, ale pohotové odpověděl: „Peníze teď neřeš ty bych ti půjčil a ty by jsi mi to potom splácel. Jen jestli by tě to třeba nezajímalo. Zkus nad tím přemýšlet a ještě to probereme.” No a v tu ránu se ve mě něco zlomilo, jelikož mé rozhodování nebylo vždy úplně rychlé . Až do teď vlastně nevím co to bylo, vesmír to asi v tu chvíli chtěl, ale hned jsem řekl: „Tak joo. A proč ne? Proč to nezkusit?”

Do teď si z toho dělám legraci, že možná kdyby jsme v tu chvíli s tátou seděli v bordelu tak mám možná bordel, ale určitě by mě to tak nenaplňovalo jako kavárničení. Tak takhle to začalo. A jak to pokračovalo, jak jsem hledal a našel prostor. Jak jsme ho vlastními silami dotáhli do stavu dle našich představ atd. to až příště.

Loučím se s vámi