Předělání prostoru část 2

Nečekejte žádné velkolepé přestavby , přeci jenom jsme potřebovali celý prostor předělat a udělat tak aby byl otevřitelný a zkolaudovatelný jako kavárna, do které se budou lidé rádi vracet, co nejdříve, aby se co nejdříve začala generovat nějaké peníze a neplatil se nájem na prázdno.

Jako první jsme spolu s Žolí začali s novou výmalbou prostoru, jelikož předchozí fialová s tmavě šedou nám nepřišla příliš útulná, a tudíž musela pryč. Vybrali jsme jednoduše bílou s tím, že se pak na to ještě něco udělá. Mám přece bráchu umělce, tak tam třeba něco vymyslí. To jsme, ale nevěděli, že předchozí nájemce, který si to vymaloval na tuhle fialovou a šedou, použil barvu, která se "nedá" přemalovat. nejdříve jsme samozřejmě natřeli zdi penetrací a pak jako vždy správně naředěnou barvou, ale pořád ani po třetí vrstvě ne a ne to překrýt. Došlo to až tak daleko, že jsme natírali neředěnou barvou s tím, že když se to sloup tak to alespoň třeba půjde i s tou hnusnou fialovou. . Naštěstí to se nám už víceméně podařilo a zdi už vypadaly fajn.

Jako další přišlo na řadu sezení a stoly. Rozhodli jsme se, že ty obyčejný bílý židle z IKEA alespoň nějak odlišíme. Tak jsme je ledabyle natřeli na hnědo a s pomocí brusky a šmirglu je trochu zbrousili, aby to nevypadalo jako nový, ale jako časem zašlý a osezený. Poté jsme ještě koupili dvě staré židle asi za 30 Kč někde v antiku a sezení jsme měli hotový. Se stoly jsme nedělali nic speciálního, jen zbrousili a natřeli. Větší oříšek byly lavice z palet, které jsme jako jednu z mála věcí alespoň částečně využili z vybavení předchozího provozu. Na tuto část jsem zůstal sám. Táta s Žolí odjeli na krátký výlet do Barcelony si trochu odpočinout a užít si taky jen čas pro sebe. A na nabít taky energii na další práci, což se opravdu čas od času velmi hodí. Jen vypnout a užívat si. Zpět, ale k naší přestavbě. Problém byl v tom, že byly moc hluboký na sezení, ale jakmile jsem seřízl poslední řadu, tak jsem přišel o špalíky, které celou paletu držely. Musel jsem tedy objevit nějaký spekl nový, třeba z někoho trámku. Vydal jsem se tedy shánět nějaký trámek, který by tam alespoň nějak pasoval. Ani jsem nepočítal, že bych mohl sehnat něco co by bylo bez větší práce. A co se nestalo, měl jsem takový štěstí, že jsem našel ihned na prvním místě naprosto stejný trámek jako tam byl. To bylo samozřejmě štěstí jak hrom a vůbec by mě to ani ve snu nenapadlo. Zpět tedy do práce čas běží a není ho nazbyt. Vrátil jsem se tedy do kavárny a pokračoval v řezání, broušení a opětovném sešroubování sezení z palet. A musím říct, že mi to docela šlo myslim. Poté, co jsem vše sestavil mohla přijít na řadu další část a tou bylo natírání. Samozřejmě jsem neklesl k tomu, aby byla celá lavice jednobarevná. Ať žije nekonvenční myšlení Rozhodl jsem se tedy využít všech možných typů a stylů barev, které jsem měl po ruce. A využil jsem červený sprej, kterým jsme přestříkali lednici, tmavou hnědou používanou na židle, světle hnědou lazuru použitou na stolech a pískově béžový sprej s krupičkou, který jsme používali později s mojí kamarádkou Adél na stříkání log na zeď. A sezení z palet bylo na světě.

Myslím si, že je toho pro dnešek dost a o tom, jak jsme vše dokončili už příště. Příště vás čeká dodělávky zdí a stavba a úprava baru. A mimo jiné také dovybavení celého prostoru.

Loučím se s vámi