Předělání prostoru část 3 - Dodělávky

Začněme tedy od začátku a tím je dodělání zdí. Vymyslel jsem si, že by mohlo být fajn, nastříkat na zdi návrhy log, která jsem si vymyslel. Jelikož jsem byl na to v tu dobu sám. tak jsem vyhodil do pléna, že bych potřeboval pomoc někoho ze svých kamarádů a jako jediná se mi ozval moje kamarádka Áďa, která shodou okolností studovala design na střední škole. Áďa tedy druhý den přišla zrovna, když jsem si vyřezával své testovací šablony na nástřik. A jak to už u dívek a žen bývá . Přišla ke mně a povídá: „Dawe, děláš to úplně blbě. Ukaž já ti to udělám. ” No a jak řekla, tak taky udělala. Zasedla a začala vyřezávat. Opravdu to bylo o poznání lepší. Přeci jenom má šikovnější ruce na tyhle titěrný práce. Poté co Áďa vše vyřezala mohli jsme začít s aranžováním na zeď. Zatím jsme to tam jen lehce přilepili papírovou lepící páskou, aby bylo vidět, jak to asi bude vypadat. A v tu ránu přichází moment, který Áďa do teď popírá, ale je to opravdu pravda. Povídám: „Jak bys to tam udělala? Máš pro to určitě větší cit než já.” Áďa odpověděla: „Mě je to jedno je to tvoje kavárna. Já takový věci neumím. Já ti pomůžu leda tak se stříkáním. To mě na škole moc bavilo.” Tak jsem to tam nějak rozházel po zdi a povídám: „Tak to by šlo. Co ty na to?” To jsem řekl abych ji trochu rozhýbal Áďa na tu zeď chvilku koukala a pak povídá: „Můžu ti do toho trošičku sáhnout? Já si s tím budu chvilku hrát.” Po chvilce přehazování papírů ze strany na stranu vznikl kus zdi, jak už ji znáte teď. „Co ty na to?” povídá. „No to je přesně to, co jsem potřeboval. Jsi vážně šikovná. ” Tak jsme to, co bylo udělaný jen zrcadlově přenesli na druhou polovinu zdi a bylo hotovo. Jak už jsem říkal Áďa mi to do teď vymlouvá, ale celý design a rozvržení nástřiků na zeď vymyslela ona a já jí za to stále děkuji.

Jako další jsme začali montovat bar. Základem baru jsou obyčejné, ale funkční skříňky z IKEI. Stavba skříněk z IKEI, jak všichni víme je velká zábava. Bar jsme vymysleli tak, že tyto skříňky zepředu pobijeme kousky prken, které jsme natřely a nastříkali stejně jako jsou palety na sezení. Poté jsme je jednoduše rozprostřely po předku baru a přivrtali. Jako pracovní desku jsme vybrali dubovou spárovku z Bauhausu, která nám tam sedla, jak se říká „jako prdel na hrnec” , jelikož měla přesně 4 m jak jsme potřebovali. Desku jsme pak jen natřely nějakým extra pevným a výborným lakem/voskem (čti pevným a extrémně drahým ). Musím tedy říct, že drží až do teď a budu ho opravovat až teď o Vánocích po téměř třech letech. Takže good job! A hlavní věc, která nesmí v kavárně na baru chybět je samozřejmě kávovar. Ten repasovaný La San Marco model Sprint-e 95. Ihned když mi ho přivezli a nainstalovali, jsme si museli udělat kafčo a ihned nás naplnil pocit, že se už blížíme ke zdárnému konci, když si už můžu dát to kafe ve své kavárně. Tento pocit nás tedy za chvíli opustil, jelikož stále ještě jsme čekali a řešili rekolaudaci z obchodu s oblečením na kavárnu. O tom, ale napíšu samostatný článek „Jak rekolaudovat prostor”

Loučím se s vámi